Trable se jmény
Vybrat dítěti jméno je velká zodpovědnost. Bude s ním totiž celý život žít, bude to jeho poznávací značka. Může si ho sice během svého dospělého života změnit, ale tím jakoby trochu ztratil svoji identitu. Takže lepší je se trefit, aby Vám jednou Vaše dítko s pláčem nebo vztekem nevyčetlo, jestli jste se náhodou nezbláznili, když jste mu do rodného listu nechali zapsat právě toto jméno.
Někteří rodiče to řeší šalamounsky, když dávají dětem křestní jména dvě. Ať si pak samo vybere, jak se bude raději představovat a podepisovat. Řešila to i jedna moje známá, kdy dali synovi ještě v těhotenství z legrace pracovní jméno Walda, které se jí ovšem vůbec nelíbilo. Sice ho pak po narození pojmenovali Kryštof, ale nikdo mu tak skoro nikdy neřekl. Tudíž mu do rodného listu nechali připsat i Waldemar.
Pokud v rodině vládne tradice, pojmenovávat potomka po otci, či po matce, nemusíte si se jménem lámat hlavu. Jedná se obvykle o tradiční jména jako Josef, Jiří, Václav, František a podobně. Bývá to také dodržováno hlavně v mužské linii, v ženské málokdy. Nemáte-li tuto berličku nebo se již vyčerpala, musí nastoupit kalendář a fantazie.
Ohled je třeba brát také na příjmení. U žen se dá sice předpokládat, že si ho během života změní, ale muž ho bude nosit až do smrti (nezmění-li si ho) a křestní jméno by k němu mělo pasovat. Příjmení mají svoji historii, většinou se nějak vážou ke kořenům a původu rodiny. O tom se můžete dočíst více zde: .
Jména mají také své výklady. Lze si koupit speciální knížky, kde se o každém jméně dočtete zajímavé informace. Zda jim uvěříte nebo ne, je již zcela na Vás. Můžete si vybrat i jméno podle hrdiny nějakého zahraničního seriálu nebo filmu, které se v českém kalendáři ani nevyskytuje. Pak si ho ovšem musíte nechat na matrice schválit. A vybrat nějaký den, kdy bude Váš potomek slavit svátek, aby mu to nebylo líto.