V dnešní době je tetování velmi moderní záležitost, lidé se nechávají tetovat z různých důvodů, ať už absurdních, že chtějí jen někoho provokovat, nebo si nechávají zvěčnit pro ně důležitou událost, jako je např. narození dětí, někteří berou tetování jako módní doplněk.

Než se pro tetování vůbec rozhodnete, je důležité to dobře zvážit, protože tetování „máte na celý život“, takže když si někdo nechá vytetovat jméno polovičky, se kterou se zná pouze týden, je takříkajíc absurdní a nezbude při případném rozchodu nechat si tetování předělat.

Historie tetování je velmi stará, zkrášlovat tělo si nechávali lidé již od doby bronzové, to však nemusí nutně znamenat, že ho musíte skutečně mít, do roku 1997 byly tetovací salony v New Yorku dokonce ilegální.
Pokud se ale pro tetování rozhodnete, je důležitý výběr motivu (který by pro Vás měl mít opravdu nějaký význam, nebo třeba vyjadřovat nějaký Váš názor, či Vaši osobnost), ale také výběr „dobrého“ tetovacího salonu.

Když se řekne tetovací salon, lidé, kteří tetování odsuzují, si představí jistě nějakou místnost, kde najdou potetovaného člověka od hlavy k patě, už vidí různé nemoci, protože si myslí, že tetování u desítek lidí probíhá jednou jehlou, to je však velký omyl, dnešní tetovací salony jsou velmi moderně vybavené, musí dbát na hygienické předpisy, to samé platí, i pokud se necháte tetovat od „soukromého tatéra“.

Nejdůležitější je obecně najít dobréhotetovací salon nebo tatéra, který vám vyhovuje. Tetovací salon, popř. Tatér by měl mít dobré reference (ty můžete získat z internetu, od známých), a musí být důvěryhodný, aby se Vám nestalo, že odejdete s ošklivým tetováním. Někteří umělci jsou dobří v portrétech či v barvení a stínování, jiní na symboly a písma. Nejlepší je najít umělce, který vám pomůže vyjádřit sám sebe a bude s vámi spolupracovat na návrhu tetování, také by měl být schopný poradit Vám, na kterou část těla se máte nechat tetovat, někteří lidé např. tetování sice chtějí, ale takové, které půjde třeba v zaměstnání dobře schovat, se vším by Vám měli v „dobrém“ tetovacím salonu poradit.

V neposlední řadě musíte počítat předem s bolestí, bezbolestné tetování existuje maximálně formou nálepek. Bolest jesoučástí tetování. Toto je nutné zvážit, protože by se mohlo stát, že se člověk podle bolesti rozhodne změnit místo tetování. Muže může nejvíc bolet při tetování břicho, páteř, hrudník. Nejméně pak hýždě, paže a záda. Ženy může při tetování nejvíc bolet kotník, páteř a žebra, zatímco nejméně bolestivé oblasti jsou břicho, hýždě, stehna a ramena.

Proč tvá dýmka ztrácí duši a jak ji vrátit do původního stavu, takže jak vyčistit vodní dýmku?

Myslíte si, že údržba vodní dýmky končí u toho, když po sezení jen tak propláchnou vázu vodou? Realita je ale mnohem drsnější. Pokud se tvá dýmka začne chovat divně, tah je slabý nebo chuť tabáku připomíná spíše starý, zkažený dehet než vybraný mix, máš problém s usazeninami. Tyto nánosy nejsou jen estetický problém, ale především cesta, jak zničit chuť každého dalšího sezení a zhoršit kvalitu kouře, který vdechuješ. Základem úspěchu je nechat dýmku rozebrat hned po skončení kouření. Čím déle necháš zbytky tabákového sirupu a dehtu zaschnout, tím víc práce ti to dá. Prvním krokem je důkladné propláchnutí vázy teplou vodou.

Je však nutné být opatrný, zejména pokud máš skleněné varianty. U skla se musíš vyhnout vroucí vodě, protože teplotní šok může způsobit, že dýmka okamžitě praskne. Pokud jsou usazeniny uvnitř silné, může ti pomoci špetka jedlé sody nebo pár kapek citronové šťávy, které pomohou nečistoty rozložit. Velmi důležité je vyhnout se parfémovaným saponátům na nádobí. Tyto prostředky zanechávají v materiálu svou vlastní vůni, která se pak při dalším sezení nechtěně promíchá s tvým tabákem a zničí veškerou chuť. Největší boj se vždy odehrává v šachtě, kde se usazuje nejvíce nečistot zhoršujících průchod vzduchu. Ideální je mít po ruce dlouhý kartáč na trubky, kterým šachtu několikrát protáhneš tam i zpět. Pokud používáš silikonové hadice, je to snazší, protože je stačí pořádně propláchnout proudem tekoucí vody.

Musíš však být extrémně opatrný, pokud máš klasickou koženou hadici. S vodou do ní nechoď, jinak ji nevratně zničíš. Čištění kožených variant je spíše o suchém kartáčování a následném profouknutí. Nezapomínej ani na drobnosti jako je korunka nebo náustky. Korunku je dobré vyklepat a propláchnout tak, aby byly dírky pro vzduch naprosto volné a neucpané zbytky tabáku. Na závěr přijde nejdůležitější krok, který mnoho lidí podceňuje, a to pořádné uschnutí. Pokud složíš dýmku zpět, zatímco je v jejích komponentech ještě vlhkost, riskuješ, že se v ní začne rozvíjet plíseň nebo se tam zakousne zápach, který už nikdy neodstraníš. Čistá a především dokonale suchá dýmka je jediná cesta k tomu, aby tvé sezení u ní mělo vždy čistou a jasnou chuť.

Máte pocit, že váš koberec podivně zapáchá a potřeboval by důkladně vyčistit? Tento jev bývá poměrně častý a sám jsem se s ním setkal na několika místech. Koberec je totiž textilní tkanina a podléhá znečištění podobně jako vaše oblečení.

Plísně a hniloba. Častým jevem v bytech s vyšší vlhkostí vzduchu bývají plísně nebo hniloba. Hnilobný a plesnivý zápach poznáte poměrně snadno, stačí pak odhrnou koberec a zjistit zdroj těchto problémů. Plesnivý koberec se dá vyčistit i speciální dezinfekcí, ale nejprve byste měli odstranit příčinu vyšší vlhkosti, aby se situace neopakovala.

Rozptýlený tuk. V domácnostech se také často vaří a i když máte doma v kuchyni digestoř, zbytky rozptýleného tuku se mohou z kuchyně dostat až na váš koberec v obýváku nebo v ložnici. Tam pak žluknou za přispění aerobních bakterií a vzniklý zápach vám může připomínat žluklé máslo. Stává se to zejména tam, kde se doma chodí v domácí obuvi a kde se nechodí moc často naboso, protože bosé nohy jsou zřejmě tím nejvýznamnějším zdrojem zápachu všech koberců.

Bosá chodidla. Lidský pot nezapáchá, ale jakmile jej začnou rozkládat bakterie, vzniká ten typický sirný odér, který bezpečně rozpoznáte mezi mnoha jinými pachy. Zápach nemytých a zpocených chodidel je ve větší koncentraci nepříjemný a když vtíráte pot z chodidel nebo i z propocených ponožek do koberce, nemůžete se divit, že začne páchnout jako týden nemyté nohy. Já se s tím setkal u našich sousedů a posezení v tamním obýváku bylo krajně nepříjemné.

Koberce zkrátka nemůžete srolovat a vložit do pračky, ta pračka za nimi musí přijít v podobě čisticích strojů, například od úklidové firmy z Ostravy. Profesionální čištění koberců vás pak zbaví plísní, hniloby, žluklého tuku a potu z chodidel včetně bakterií, které jej rozkládají. Koberec zas bude jako nový a můžete se z něj takto těšit řadu let.

Bon neboli poukázka do prodejny, do které jste s korunou vstoupili naprosto zbytečně.
Prodejna se jmenovala Tuzex a byla snem každého, bez ohledu na věk.
·        Mladí tu sháněli rifle, kosmetiku, elektroniku.
·        Starší ročníky doufali koupit v Tuzexu auto zahraniční značky.
O to právě šlo. Zahraniční zboží. To, co jste v běžném obchodě nekoupili, to tady vyzývavě zíralo z regálů. Jen mít ty bony.

Jak k nim člověk přišel? Dvěma způsoby.
o   Pokud někdo z rodiny pracoval v zahraničí a plat mu byl vyplácen ve valutách, v Československu mu je vyměnili za poukázky do Tuzexu. Vymyšleno to bylo dobře. Aby si lidé nehromadili valuty, tak je stát tímto způsobem z jejich peněženek odčerpával.

Od koruny ke korunám

Druhá cesta byla trochu složitější a také nebezpečnější. Je to ta cesta, o které byla řeč na začátku. Odebrat se večer na Václavské náměstí.
A nejen tam se vyskytovali zvláštní lidé
–         většinou mladí
–         moderně oblečení muži
–         vyhlížející kupce.

Nazývali se veksláky.Většinou měli úspěch.
·         Vzhledem k tomu, že ti šikovní a nebojácní si vydělali za jeden večer, co dělník za měsíc, nepotřebovali chodit do zaměstnání.
·         To byl v socialismu kámen úrazu.
·         Ale i to se dalo vyřešit ke spokojenosti tří stran.
–         Náš vekslák si zařídil zaměstnání, většinou jako noční vrátný, uklízeč.
–         Prostě tam, kde nebyl moc na očích.
–         Zaměstnal místo sebe například nějakou důchodkyni.
–         Za mlčení jí mohl ještě něco přidat.
·         Třetím spokojeným byl stát. Nemusel řešit příživníka.

Jak vekslák, k bonům přišel?Tak trochu kruhovitým způsobem. Počkal na autobus turistů v Německa, kteří si za hranicemi potřebovali odskočit.
1.     Dal jim lepší kurz na jejich marku.
2.     Marku vyměnil v bance za bony.
3.     Bony prodal na ulic v poměru 1:5. Bankovní kurz byl 1:1.
4.     A získal zpět koruny, rozmnožené pětkrát.
To za to riziko stálo, nemyslíte?

Z českých čerpacích stanic již tedy poměrně brzy zcela zmizí klasický Natural 95, což je devadesáti pěti oktanový benzín. A právě ten používají starší automobily, zejména ty, které byly vyrobené před rokem 2005. A nebudeme si nalhávat, že takových vozidel není mnoho. V České republice se změna benzinu totiž dotkne zhruba 2,5 milionu starých aut, tedy těch vyrobených před rokem 2005.

V roce 2019 známý Natural 95 nahradí zcela nové palivo, pod názvem E10. Do tohoto benzínu se bude přimíchávat 10 % biosložky. To je dokonce dvakrát více než nyní! A právě starším vozidlům tato směs rozhodně neprospívá, ale naopak je bude poškozovat.

Palivo E10, se svým složením, může totiž způsobovat korozi nechráněných kovových ploch a tím vést k poruchám vstřikovacího systému. Kromě toho může navíc docházet i k poškozování plastových a pryžových dílů, např.  u dílů palivového systému jako je palivové čerpadlo, palivové vedení nebo těsnění.

Automobily,  vyrobené od roku výroby 2005 by údajně neměly na výrazný podíl biosložky reagovat nestandardně. Přesto se i zde automobilový odborníci v názoru rozcházejí a ti skeptičtí dokonce tvrdí, že i u novějších vozů  může za určitých podmínek docházet k rychlejšímu stárnutí některých komponentů palivové soustavy.

Pokud nemáte starší auto, nemusíte jásat. Bohužel se tato nemilá změna nedotkne pouze majitelů vozů, ale prakticky nás všech. Technické problémy, totiž můžeme s novým palivem E10 čekat také u motocyklů, malotraktorů a travních sekaček, ale i motorových pil a v neposlední řadě třeba i lodních motorů. 

Až změna nastane, jaké potom budeme mít možnosti? První z nich je samozřejmě zakoupení nového vozu. Ovšem právě ta, pro mnoho motoristů není příliš reálná. Pokud tedy nebudete vědomě ohrožovat životnost svého vozidla, potom nám nezbývá, nežli kupovat jiné prémiové palivo, a to benzín s 98 nebo 100 oktany. Tyto benzíny totiž biosložku obsahují pouze v chemicky modifikované podobě ETBE , což je látka, která zároveň zvyšuje oktanové číslo. Ty jsou však vždy z dovozu, a proto také dražší.

Práce v kanceláři v administrativní budově skýtá jistá úskalí, která mohou negativně zasáhnout váš mobilní telefon. Mohli bychom si tu nyní připomenout některé situace, při nichž má klíčový význam vhodný obal na iPhone SE, například vanička z termoplastického polyuretanu značky Mercury.

Mobil na stole. Představte si, že máte mobil položený na stole, na desce kancelářského stolu, která je rovná, čistá a hladká. Ráno vás navštíví v kanceláři uklízečka a bude také mimo jiné utírat desku stolu vhodným čisticím roztokem. Zavadí při tom o váš telefon a ten, jelikož není v žádném obalu, bude hladce klouzat po povrchu stolu, až nakonec skončí na zemi a přestane fungovat dotykový displej. Kdybyste však měli mobil v matném pouzdru z TPU, bude na svém místě držet svou přilnavostí mnohem lépe a nikam se neposune.

Mobil v ruce. Pro časté využívání mobilu v kanceláři jsou vhodnější tyto vaničky z TPU, protože se dobře drží v ruce, nekloužou a jen tak vám neupadnou na zem. Kdybyste tu měli knížkové pouzdro a častokrát odklápěli jeho přední kryt, může vám mobil i s pouzdrem upadnout na zem. Knížková pouzdra jsou sice velmi elegantní a atraktivní na pohled, ale nejsou zrovna šikovná pro častou práci na dotykovém displeji. Hodí se spíše pro slavnostní příležitosti, jako jsou svatby, taneční kurzy, maturitní a reprezentační plesy nebo firemní večírky.

Mobil v kapse. Mnoho lidí si strká mobil do kapsy u košile nebo kalhot. A právě pro tyto účely je zas ideálním společníkem pouzdro Mercury z TPU. Nezabere v kapse mnoho místa, snadno se do ní zasouvá a snižuje se tím tendence pádu mobilu na zem. Knížková pouzdra jsou pro zasouvání do kapes naprosto nevhodná, ta by měla být uložena pouze ve vhodných zavazadlech, například v kabelkách, v batůžcích, v kufřících, ve sportovních taškách či nákupních taškách.

Masáže patří mezi nejstarší léčebnou metodu, která se prováděla již dávno před naším letopočtem. Patří mezi přirozený a šetrný způsob, jak si poradit s blokací a bolestí. Všimli jste si někdy, že vy sami jste si masérem, když vás třeba bolí nějaká část vašeho těla? Úplně přirozeně přikládáte na bolestivé místo ruku a provádíte masérské pohyby k uvolnění tlaku a bolesti.
V každém městě se rozhodně najde i nějaký masér, ovšem většinou je plně vytížený. Proto je dobré se telefonicky domluvit na vhodném termínu, určit o jakou službu máte konkrétně zájem a jaký druh masáže by vám vyhovoval. 

Existuje řada různých druhů masáží a masážních technik
Tělo je složeno z různých svalů a ti vyžadují péči. Masérské služby jsou zde připraveny pro vás, aby vám pomohly správným způsobem uvolnit nejen svalstvo, ale zároveň přinést úlevu a uspokojení.

Podle vašich potřeb je rozdělena masáž do různých částí těla.
1.       hlavy
2.       obličeje
3.       šíje
4.       hrudníku
5.       zad
6.       břicha
7.       horních a dolních končetin

Masáže dále dělíme podle masážních technik, z nichž například je známá
a)      klasická
b)      sportovní
c)       relaxační
d)      hloubková
e)      Dornova
f)       lymfatická
g)      reflexní
h)      rehabilitační
i)        thajská a další

Poslední dobou mezi žádané masáže patří těhotenská. Bylo zjištěno, že snižuje stres, otoky nohou a rukou a zmírňuje bolesti ve svalech a kloubech. Další je pak masáž miminek. Bohužel je po České republice velmi málo míst, kde vykonávají tuto službu. Dítěti to přináší potěšení, radost, uvolnění a zklidnění, lepší spánek, uvědomování si vlastního těla a stává se odolnějším vůči nemocem.

Samozřejmě i pro nás platí, že bychom měli těchto služeb využívat v nějaké pravidelnosti. Tím se naše tělo zregeneruje nejen po fyzické, ale i psychické stránce. Maséři jsou navíc vyškolení pracovníci, kteří své práci dokonale rozumí. Vhodným aplikování tlaku na svaly a tkáně, rozhodně u vás docílí maximální spokojenosti.

Ploty jsou běžnou součástí naší kultury. Najdeme je především u rodinných domů, ale také u chat nebo chalup, kde slouží jako jedna z prvních zábran proti zlodějům a také proti tomu, aby si cizí lidé zkracovali cestu přes náš pozemek, a poškozovali jej například pošlapáním záhonů či prostým vandalismem.

Je tedy jen pochopitelné, že existuje velká spousta nejrůznějších typů plotů, ať už co se týká designu, tak i použitého materiálu. Některé jsou samozřejmě používány častěji než jiné, avšak zdaleka nejběžnější je drátěné pletivo. To najdeme dokonce v naprosté většině plotů u soukromých rezidencí. Je tedy jasné, že musí mít nějaké výhody. Ale jaké?

Tou první a zdaleka nejdůležitější je cena. Obecně platí, že lidé obvykle volí to nejlevnější možné řešení, a tím se řídí i při výběru typu plotu. A je pravdou, že pletivo stojí zdaleka nejméně. Není tedy divu, že se pro něj rozhoduje stále více lidí. Platí to zvláště v dnešní době, kdy ekonomická situace mnoha lidí není zrovna příznivá. Peníze jsou tak důležitým faktorem, se kterým je nutné počítat.

Ovšem to není vše. Dále zde máme údržbu, která je tu tohoto typu plotu také levná a jednoduchá. Na rozdíl od dřeva či kovu jej není nutné každý rok natírat, a pokud se přeci jen poškodí, oprava nebývá nijak složitá. I montáž samotnou zvládne průměrně zručný člověk sám, nebo s pomocí několika málo kamarádů.

Pak je zde také otázka výhledu. Zatímco betonový či dřevěný plot nás může „uzavřít“ uvnitř, takže nám sice nabízí soukromí, avšak žádný výhled na krajinu. Pokud tedy máme dům s výhledem, pak by byla škoda toho nevyužít, a zbytečně se od něj odstřihnout. Na druhou stranu, pokud bydlíme například u hlavní silnice či chodníku, pak pravděpodobně trochu soukromí oceníme.

Je však samozřejmě důležité si uvědomit, že tento typ plotu toho pro nás z hlediska bezpečnosti příliš neudělá. Proto by neměl být jediným opatřením, které proti zlodějům učiníme.